1. NejlepsiDrinky.cz >
2. Destiláty

Lihovina jménem absint si za svou historii užila mnoho vzestupů i pádů a často jí byly přisuzovány i halucinogenní účinky. Jak to s absinthem doopravdy bylo a jak poznat pravý absinth?

Vznik absinthu - Historie absinthu - Jak poznat pravý absinth
Jak pít absinth - Český absinth

Foto: Shutterstock

Původ absinthu - lékem nejen v Egyptě

Často se říká, že alkohol je lék. Přece co „vypálí červa" lépe, než vysokoprocentní drink, že? Dnes se jedná pouze o nadsázku a žádný vystudovaný lékař by vám léčbu jakýmkoliv alkoholem nepředepsal. Pokud však půjdeme do historie hodně daleko, zjistíme, že absint a jeho obdoby byly často využívány k léčebným účelům.

Už v období roku 1550 př.n.l. se ve starém Egyptě využíval léčebný nápoj s obdobným složením bylin jako dnešní absint. To je však velmi dávná doba a těžko odhadovat, jak moc byl dnešním absintům podobný. Proto je brána jako oficiální ověřená zmínka o absintovém destilátu ta z 18. století. Podle legendy byl v tomto období absint využíván švýcarským lékařem Pierrem Ordinairem jakožto „všelék". Později doktorův recept získaly sestry Henriodovy, které ho později poskytly jistému majoru Dubiedovi. Ten poté v roce 1797, spolu se svým synem a zetěm, založil první absintový lihovar.

Jak a z čeho se vyrábí absinth, složení absinthu

Důvod proč se absinth z počátku využíval k lékařským účelům byl prostý. Absint je totiž složen z bylin a ty jsou přece odjakživa léčivé. Mezi základní suroviny, ze kterých se absint vyrábí, patří:

• pelyněk pravý (Artemisia absinthium)
• anýz (pimpinella anisum)
• fenykl obecný (foeniculum vulgare).

Bez těchto bylin se absinth prostě neobejde a proto se jim v absintové terminologii říká „svatá trojice".

Poté už záleží na výrobci zda chce chuť absinthu povznést dalšími vhodnými bylinami. Mezi často využívané patří například melissa, badyán nebo yzop. Ať už je „svatá trojice" doplněna něčím dalším či nikoliv, vždy se celá směs dohromady maceruje ve vysokoprocentním lihu, který se následně destiluje. Výsledek tohoto procesu je čirý absint, který se z francouzštiny označuje jako „blanche". Absinth je však znám spíše svou zelenou barvou, které se docílí máčením pelyňku římského, yzopu lékařského, melissy a dalších bylin. Tekutina tímto procesem získává z bylin zelený chlorofyl a právě díky němu absinth získal přezdívku „zelená víla".

Pelyněk a halucinogenní thujon v absinthu?

V 19. století francouzský lékař Magnan zkoumal 250 různých případů alkoholismu a došel k názoru, že konzumenti absinthu na tom jsou hůře než ostatní. Většina z nich navíc prý trpěla silnými halucinacemi, které se dávaly za vinu thujonu. Jedovaté látce, kterou absinth v sobě má díky louhování pelyňku. Nicméně tento mýtus byl dávno vyvrácen. Thujon sice ve větších dávkách, lépe řečeno v ohromných dávkách, může vyvolat svalové křeče, ale rozhodně ne halucinace. Později se přišlo na to, že hlášené halucinogenní případy z 19. století měla za vinu chemie, která byla do levnějších absinthů přidávána, aby se docílilo zajímavější barvy. Nejčastěji se jednalo o modrou skalici a podobné jedovaté látky, které jsou dnes při výrobě absinthu nemyslitelné.

Tak či tak i přes fakt, že množství thujonu v absinthu je neškodné, některé dnešní značky na vysokém obsahu thujonu postavili svůj marketing a konzumentům se snaží nabízet láhve s co nejvyšším podílem této „halucinogenní látky".

Van Gogh absinth a černá historie absinthu

Thujon, halucinace a vážený umělec, který si po konzumaci absinthu uřízl vlastní ucho. Není divu. že absinth byl v 19. a 20. století považován za nebezpečnou drogu, kterou je třeba zakázat. Z obav šířícího se „absinthismu" mezi obyvateli byl postupem času ve většině zemí světa skutečně zakázán. Ne vždy však šlo jen o „zdraví národa".

Absinth byl totiž ve své době opravdu fenomén, pil ho prakticky každý a to se samozřejmě nelíbilo konkurenci. Nejvíce na absinthovou éru trpěli francouzští vinaři, jejichž pověstná vína rázem neměla takový odbyt jako dřív. Proto existují spekulace, že na zákazu absinthu ve Francii měla lví podíl i velká vinařství své doby.

Co však spekulací není je zešílení Vincenta van Gogha, který si při konzumaci absinthu uřízl vlastní ucho. Tento incident se samozřejmě hodil jazykům volajícím po absinthové prohibici, ale kdo van Gogha znal, tak věděl že za jeho zešílením absinth zdaleka nestál. Slavný nizozemský malíř byl totiž depresivní osoba a vyloučený jedinec, který od malička trpěl epileptickými záchvaty a dědičnou psychickou poruchou. Jeho zdravotní stav a extrémní množství alkoholu které konzumoval, bylo zkrátka neslučitelné se zdravou myslí.

Absinth - obsah alkoholu

Z postupu výroby víme, že absinth se neobejde bez tří základních bylin a bez vysokoprocentního lihu, ve kterém se „svatá trojice" maceruje. Právě vysokoprocentní líh je důvod, proč je absint jedním z nejsilnějších alkoholických nápojů na trhu a i ty nejsilnější slivovice hravě strčí do kapsy. Na láhev absinthu s obsahem alkoholu pod 50 % prakticky nenarazíte. Za to těch s podílem alkoholu okolo 80 % naleznete nespočet. Právě vysoký podíl alkoholu může být považován za další způsob, jak si opodstatnit halucinogenní účinky absinthu.

Jak správně pít absinth

Vysoké procento alkoholu napovídá tomu, že absinth není radno panákovat tak jako třeba vodku. Absinth se totiž ředí ledově vychlazenou vodou v poměru 3:1 (voda : absint) někdy až 5:1 a poté se pomaličku usrkává. Originální skleničky pro absinth jsou malé, obvykle na stopce a s rezervoárem, který je určen k zaplnění absinthem. Zbytek skleničky se dolévá vodou v poměru, který máte nejraději.

Pokud však chcete absint pít klasicky, budete potřebovat speciální absintovou lžičku a kostku cukru. Cukr poté na speciální děrovanou lžičku položíte a nad skleničkou absintu přes něj kapete jednu kapku vody za druhou. Absint se poté začne odspodu kalit (tomuto efektu se říká louche) a na povrchu se objeví jemná zelenkavá vrstva, která když zmizí, je to pro vás signál, že drink je připraven.

V některých barech se absint podává s ohnivým efektem, kdy se kostka cukru vykoupe v absintu a následně se na lžičce zapálí. Poté se má konzument radovat z hrudek karamelu, které se na dně drinku vytvoří. Nicméně tento způsob podávání je chybný a pravý absint tak pouze znehodnotíte. Každopádně ve všech případech, na rozdíl od studené vody, není přítomnost cukru nutná a záleží jen na konzumentovi jestli má absint raději s cukrem nebo bez něj.

Fontána na absinth

Pokud si pití absintu se svými přáteli oblíbíte, rozhodně doporučujeme pořídit si absinthovou fontánu. Nelekejte se. Nejde o kýčovitou fontánu, ze které by tryskal absinth, ale o nádobu s 1-6 kohoutky, která se naplní vodou a spoustou ledu. Pod jednotlivé kohoutky poté vložíte přichystané skleničky s absinthem, ať už s cukrem nebo bez, a dle libosti si doléváte permanentně vychlazenou vodu.

Jak poznat pravý absinth

Na etiketách využívá slovo absint vícero výrobců, ale zdaleka ne o každém produktu lze říci, že se jedná o pravý absinth. Rozdíly jsou především ve výrobním postupu a v použitých surovinách. Některé značky se totiž ani nenamáhají použít všechny byliny z takzvané „svaté trojice". Důvodem jsou samozřejmě vysoké náklady spojené s macerováním pravých bylin, které se často nahrazují levnými aromatickými látkami a podobně.

Druhý neduh neoriginálních absinthů je vynechání destilace, která je pro výrobu pravého absintu nezbytná. Pokud se totiž bylinný macerát nezdestiluje, je výsledný produkt velmi hořký a tím konzumentovi na sebe snadno prozradí, že nejde o pravý absint, ale pouze o levnou náhražku.

Český absinth

Češi toho o absintu příliš neví a to i přesto, že území České republiky bylo ve světě jedním z mála, kde i přes své údajné účinky nebyl nikdy zakázán. Určitá neznalost však lze pochopit, protože v Česku je podíl konzumentů absinthu mnohem menší než konzumentů piva, vína, ovocných pálenek a dalších tradičnějších druhů alkoholu.

V současnosti existuje v ČR mnoho výrobců, kteří tvrdí že vyrábí skutečný absinth. S lítostí vám však musíme oznámit, že těch opravdových byste napočítali na prstech jedné ruky.

Čeští výrobci pravého destilovaného absinthu:

• Žufánek
• Cami
• L'OR
• Bairnsfather

Značky absinthu a nejlepší absinth

Absinth se nyní vyrábí prakticky po celém světě pod více než dvěma sty výrobci a pokud si myslíte, že ty nejlepší značky pochází ze Švýcarska a Francie, máte pravdu. Nicméně mezi konzumenty absinthu se stále více prosazuje i český lihovar Žufánek, který využívá všech tradičních výrobních postupů, stejně jako ti nejlepší světoví konkurenti.

Pokud však vůbec nemáte tušení o tom, jaké značky absinthu jsou u nás k sehnání, máme pro vás alespoň tento krátký výčet: Oliver Matter, Pernod, Sankta Annas Bränneri, Eichelberg, Cami, Bairnsfather, Clandestine, Valote Bovet, Emile Pernot, Žufánek.

Pro svátečního konzumenta absinthu by se mohlo zdát, že dobrý absinth musí mít co nejzelenější barvu. To je samozřejmě mylná představa. Je to přesně naopak! Zelený absinth, ve francouzštině nazýván „verte", má totiž stářím tendenci hnědnout a tím získává na kvalitě a samozřejmě i ceně. Absinth s doslova fosforeskující zelenou barvou je obvykle dobarvován chemií, které se doporučujeme vyhnout. Kvalitní absinth totiž k dobarvení chemii vůbec nepotřebuje.

Pravý vs neoriginální absinth a jejich cena

Pokud chcete pít skutečný absint a ne náhražku, která se jen tváří jako absinth, je jasné že si za něj budete muset připlatit. Výrobní náklady skutečného destilovaného absinthu jsou totiž až několikanásobně vyšší, než u pouhých „bylinných macerátů".

Nicméně pokud si uděláte procházku v turistickém centru Prahy, obchodů s „absinthem" potkáte několik a věřte, že ve většině z nich pravý absint nenajdete a i tak si hodně připlatíte. Proto je vhodnější nakupovat absinth online, kde je výběr pravých absinthů mnohem širší.

Jaký si udělat koktejl s absinthem

Absinth se sice doporučuje pít tradičně, ale některé moderní bary nám ukázaly, že pár kapek absinthu je vhodné přidat i do některých koktejlů. Mezi nejoblíbenější míchané drinky obsahující absinth patří Sazerac, Monkey Gland a Corpse Reviver.

Kam jít na Absinth party

Mladší generace také velmi často vyhledávají takzvané „absint party". K tomuto účelu je Praha ideální místo, jelikož mezi turisty patří k nejoblíbenějším „absinthovým destinacím", kde narazíte na absinth párty prakticky každý den.

Obvykle se však na podobných akcích pravé kvalitní absinty nenalévají a na klasický rituál se lžičkou, cukrem a vodou můžete rovnou zapomenout. Návštěvníkům jde totiž především o to, vypít co nejvíce panáku velmi silného alkoholu, který je okořeněn kontroverzní historii a samozřejmě „halucinogením" thujonem!